Historie Infanterie Regiment Nr.8 – Vojensko-historický spolek v Brně

Autor : Vladimír Holík

 

Novodobé dějiny 8. pěšího pluku se znovu začaly psát dne 5. července 1991. Navečer toho dne jsme na louce pod Ossariem na Chlumu u Hradce Králové s kolegy Janem Kosinou a Vítězslavem Volfem čekali na ohňostroj u příležitosti výročí bitvy u Hradce Králové 1866 a uvažovali, že by nemuselo být špatné pořídit si taky takové „barevné“ uniformy, jako mají ostatní kolem … a když uniformy, tak proč ne rovnou nějaký regiment. Jediné v čem jsme měli jasno – že bude z Moravy, protože všichni co tu kolem nás chodili, byli z Čech. Vzhledem k rodištím obou kolegů jsem předpokládal, že dojde na IR 3 Kroměříž a nebo IR 54 Olomouc. Nicméně pánové mlčeli a na moje „tak třeba Brno“ neprotestovali. IR 8 byl obnoven.

To jsme si alespoň mysleli. Následující rok a půl nás ovšem náležitě vyškolil – ztratili jsme ho sháněním látky na uniformy ale i základních informací. Pokud se Morava věnuje vojenské historii – zná jen napoleonské války. Nic před, nic po … Kolega Volf to nakonec rovnou vzdal, ale na jeho místo nastoupili noví – Václav Kosina a Josef Melichar. Byli jsme čtyři a poprvé jsme se odvážili ven na 187. Slavkově, 28. listopadu 1992. Ještě v bílých waffenrocích. O co větší nám v nich byla zima, o to větší jsme měli i plány. Výstroj i výzbroj pomalu přibývala a přibývaly i další regimenty a spolky kolem nás. A přibýval i IR 8. Vydatnou posilou byl zejména človíček v maskáčích (tak jako my ještě nedávno) na vzpomínkové akci na Chlumu, řešící právě dilema jestli Rakušan a nebo Prajz. Ukecali jsme ho na tu správnou stranu – k Rakušanům. František Nemerád z Olomouce byl opravdu vítaná posila. Nejen profík puškař a velmi brzy i výborný císařský voják, ale hlavně fajn kamarád. Bohužel o „našem“ Františkovi už můžeme mluvit jen v minulém čase, protože letos v lednu (2011) tragicky zahynul.

Ne, že by nám tehdejší akce a vojenský život připadaly nudné, ale i tak jsme si ho rozhodli lecčím zpestřit. Jako ideální nám příkladně přišel nápad dojít na Chlum z Brna – PĚŠKY. Stalo se v červnu 1994. 27.6. vyrazila ta odvážnější část regimentu ze Špilberku směr Hradec Králové. V uniformách, se zbraněmi, bubnem … Ten velmi příjemný pocit 30.6. v 8 hodin 16 minut ráno u pomníku 8. regimentu v polích mezi Přímy u Svatého Aloise, jsme zažili už jen ve dvou – s Pepou Melicharem, ale stálo to za to. Těch co nedošli se musím ovšem zastat. V červnových vedrech a pak i tlačeni časem (výročí na Chlumu) to bylo nejen o fyzičce, ale i dost o štěstí. I tato docela šílená akce přilákala další zájemce o vojenskou historii do našich řad. Regiment se začal dělit na dva tábory. „Ortodoxní“ šestašedesátníky a ty, které lákala i další období z historie 8. pluku. 5. května 1995 se objevil první voják s trávově zeleným vyložením ve štikošedé uniformě ze Světové války. Stalo se tak v polské Gorlici na oslavách 80. výročí zastavení ruské ofenzivy. V rámci malého sboru z České republiky, jehož to byl snad i první výjezd vůbec. Ten rok to ale ještě nebylo všechno – 1. září 1995 už první mušketýr Regimentu Schifer bránil Brno proti Švédům (350. výročí obléhání Brna Švédy). Následující rok přišla na řadu mobilizace 1938 a pokračovatel 8. regimentu – pěší pluk č. 43. československé armády. To už mě podporovali další z „nováčků“, ponejvíce Milan Koudelka a Petr Papoušek. S Petrem jsme ze zúčastnili první akce 20. září 1996 – fiktivních bojů československé armády a německého Wehrmachtu o pevnost N-S-82 Březinka nad Náchodem. Představy o dalším směru vývoje obnoveného 8. pluku ovšem rozešly nadobro. Z původního klubu vojenské historie odchází nejprve tři muži: Koudelka, Papoušek a Holík a brzy po nás i Karel Burian. Společně s Danem Gorgošem z Baterie Austerlitz zakládáme 19. května 1997 Vojenskohistorický spolek v Brně, už od prvé chvíle rozložený do sekcí podle historických období. Někteří jsou ve všech, jiní jen v tom svém, oblíbeném. 20. června 1997 na 240. výročí bitvy u Kolína jsme už jako II. sekce VSB: Infanterie–Regiment Sachsen–hildburghausen s dodnes naším stálým hostem, kamarádem Oldou Krskem, jinak IR 73 (a jako první v republice v uniformách ze sedmileté války na veřejnosti). Ještě v tomto roce, 22. listopadu 1997, v den 355. výročí uvedení 8. regimentu do bojového stavu byl poprvé rozvinut plukovní prapor, který věnovali spolku pánové a dámy, příznivci v té době hodně populárních skotských horalů – klanu Ogilvy (ke jménu se hlásící na paměť neprávem opomíjeného velitele hradu Špilberku z doby obléhání Brna Švédy, Georga Ogilvyho)

Za nejvýznamnější událost následujícího roku považuji datum 19.6.1998, kdy jsme v Krakově podepsali smlouvu o přátelství a spolupráci s našimi, dnes už dlouholetými přáteli, místními pevnostními dělostřelci (Tradycyjny Oddział C.K. Regiment Artylerii Fortecznej ?2 barona Edwarda von Beschi, Twierdza Kraków).

V roce 2000 jsme se poprvé pustili do vlastní akce. Ve dnech 6. – 8. října proběhla vzpomínka na boje v Karpatech za Světové války, inspirovaná návštěvou těch míst z před pěti let. První ročník proběhl na úzkokolejné dráze v Mladějově na Moravě ve spolupráci s nadšenci, provozujícími tamní dráhu, a Danem Urbánkem. Následovaly ještě tři další ročníky, poslední dva už ve Vápenném Podolu u Pardubic.

Do dnešních dnů přibyla ještě další období z historie 8. regimentu, ztvárňované našimi členy, ovšem to už spíš jen ve formě „vzorků“.

K dnešnímu dni tedy disponujeme mušketýry z třicetileté války (započato 1994, první vystoupení 18. března 1995). Vojáky z války 1866, sedmileté války (započato 1995, první vystoupení 20. června 1997). Momentálně nejpočetnější stavy mají uniformy ze Světové války (Hechtgrau i Feldgrau) – započato 1994, poprvé na veřejnosti 19. března 1995. Mimo tato období disponujeme v nevelkých počtech rakouskými pěšáky z období napoleonských válek (30.11.2003), anexe Bosny a Hercegoviny 1878 (1999). Pokračování 8. pěšího pluku z období Republiky československé – pěší pluk 43/III (20. září 1996) a příslušníky Stráže obrany státu (6. května 2005). Okrajově překračujeme i historický rámec 8. pluku do plusu i mínusu. Pár nadšenců se vybavilo oděvem skotských horalů klanu Ogilvy z XVI. století (1997). V časové linii po rozpuštění 8./43. pluku v roce 1939 je to zcela okrajově i pestrá směsice vojáků různých armád II. světové války. Mimo standard armád vlastníme i exempláře značně exotické – mimo Francouzské cizinecké legie, teď zažívají nečekaný boom hlavně Australané a ozbrojená moc Japonského císařství.

V současné době, pokud je nám známo, existují celkem tři společnosti se vztahem k brněnskému regimentu – Mimo našeho Vojenskohistorického spolku v Brně je to jednak původní C.k. Infanterie Regiment Nr. 8, orientující se pouze na období 1866 a KVH 43. pěší pluk Brno, tvořící repliku pluku z první republiky, s tím, že další své aktivity směřuje k čs. legiím, druhému odboji a napoleonské Francii. Vznikl zhruba ve stejné době jako V. sekce VSB. Na znamení dobré vůle, rozhodli se členové VSB své sekce, které se kryjí označovat, navíc jako „III. prapor“.